Restaurace ve Zruči nad Sázavou

Místo, kde kdysi fungoval mlýn, panský pivovar a malá přízemní hospůdka, se nazývalo Na ostrově nebo V pivovaře. Toto místo bylo z jedné strany obtékáno Ostrovsko - Hodkovským potokem a z druhé strany mlýnským náhonem, takže se skutečně nacházelo "na ostrově".

V letech 1914 - 1925, kdy byl majitelem baron Schebek, sloužil bývalý panský pivovar jako lazaret pro raněné vojáky z první světové války, později jako tělocvična pro sokoly, biograf a divadlo.

V roce 1925 koupila od barona Schebka tehdejší panský pivovar zručská občanka paní Zachariášová.

V pozdější době jeden z jejich synů, Antonín, ruský legionář, s manželkou částečně přestavěli pivovar na hostinec. V přízemí vznikl taneční sál a všechno příslušenství k hostinci patřící. V patře potom veranda a hostinské pokoje.

Po únoru 1948 docházelo ke znárodňování živností a majetků. Tyto reformní kroky poznamenaly i restauraci Na Ostrově. V roce 1962 došlo k jejímu vyvlastnění s tím, že další provoz zajišťovaly organizace Jednota  a RaJ.

Po Sametové revoluci v roce 1989 byla panu Antonínovi Zachariášovi II. restuarace v rámci restituce vrácena. Daroval ji svému synovi Antonínovi, který ji v roce 1998 prodal místnímu podnikateli Mgr. Josefu Janošíkovi a ten ji v roce 2014 následně prodal své dceři, která v současné době provozuje restauraci i hostinké pokoje.

Zruč nad Sázavou a její "nový" zámek:

Historie zámku

Zručský zámek, stejně jako park a historie celého města, je stále ještě opředen mnoha tajemstvími.
Doloženo máme to, že zde stávalo obydlené sídlo s kostelem. V kostele na zbytku zdiva prý byl kdysi nalezen zbytek nápisu MCL, což by mohlo značit letopočet 1150. Pokud tomu tak skutečně je, osídlování zde muselo začínat ještě před tímto letopočtem.

Historie se zřejmě odvíjela od založení Sázavského kláštera v roce 1032, což se bere jako počátek osídlování do té doby nedotčeného Posázaví. Archeologické nálezy učiněné v lokalitě „Na Zaniklém hrádku“ ve zručském zámeckém parku pak vypovídají o osídlení na území dnešní Zruče nad Sázavou ve 12. až 13. století.  Zda bylo jedno sídlo tam „Na Zaniklém hrádku“ a druhé na místě dnešního zámku, tedy blíže ke kostelu, asi jen tak někdo nerozluští.
Jisté je, že při osídlování nedotčených krajů vítězily lokality poblíž vodních toků a sídla se stavěla na vyvýšených místech na skalách, aby bylo místo obtížně dostupné pro nepřátele.
Tyto podmínky splňovaly obě zdejší lokality. V boji o rozšiřování území asi mnoho věděli
Kolowraté, z jejichž období máme v parku dochovanou věž a část opevnění.  Doložený je také rozvoj osídlení v době Kaleniců, což vedlo až k povýšení na město s mnoha právy a některými výsadami.
Podle A. Sedláčka byl někdy v 18. století nalezen ve zbytku zdiva z krbu kámen s letopočtem 1318. Farní kroniky pak píší o obydleném sídle s kostelem v roce 1328. 
O panském sídle je pak psáno jako o hradu i zámku. Kdy se přesně kamenné sídlo změnilo v zámek, také přesně nevíme. Známe až popis zámku z roku 1749 a obrazovou podobu pořízenou někdy po roce 1833, kdy na panství přišli Löwenthalové. Zámek  tehdy vypadal  zcela jinak než  dnes, měl téměř čtvercový půdorys, střechu jednoduchou, bez věží a ozdob.
Podoba zámku se pak částečně změnila za J. S. Skrejšovského (majitel Zruče v letech 1872-1878), jehož jméno je dosud vyryto na jednom z nároží zámku.
Dnešní zámecká vizáž je zásluhou posledního šlechtického rodu – Schebků. Plány na přestavbu si nechali vytvořit od předního českého architekta Jana Vejrycha. Původně měl být zámek neorenesanční, ovšem na zásah hraběnky Emmy byly plány nakonec přepracovány do pseudogotiky (1891), což mělo sídlu dodat větší starobylosti.

Krátce po znárodnění v roce 1948 se zámek dostal do rukou státní správy a od konce roku 1949 zde sídlila radnice. Tento fakt se pokusili změnit v roce 1988 pracovníci a přátelé tehdejšího Městského kulturního střediska. Z místností užívaných úřadem byl vytvořen provizorní prohlídkový okruh a první zkušební prohlídka zámku v roce 1989 se stala, zejména pro místní občany, velkým a milým překvapením. Několik let se táhlo restituční řízení a budoucnost prohlídek zámku nebyla jasná. Na lepší časy se blýskalo v roce 2003, kdy se zámek stal majetkem města. O něco později byla podána žádost o dotaci na projekt „Zručský zámek ožívá - I. etapa“ a započalo se i s úpravami prohlídkového okruhu.
Po celou dobu rekonstrukce jsme se snažili získat dobové zařízení. Byly oslovovány okolní muzea, jejich depozitáře, jednáno s památkáři i dalšími institucemi a jednotlivci, vrátilo se i několik předmětů z původního vybavení, objevily se staré fotografie atd.
Zámek nabízí zajímavý prohlídkový okruh, s místnostmi, ze kterých dýchá atmosféra doby Schebků. V půdních prostorách vznikl prostorný sál, který se využívá jako výstavní, kulturní i společenský. Pořádají se zde výstavy děl současných umělců i amatérských tvůrců. Pro tyto účely je i slušně vybaven, přiléhá k němu sociální zařízení a malá kuchyňka. Přestože tyto prostory voní novotou, novými technologiemi bylo ošetřeno a  zachováno původní trámoví.
Jednou z nejzajímavějších částí nového prohlídkového okruhu je jistě zámecká kaple, kde došlo k obnově původní výmalby stěn, obnoveny a zrestaurovány byly i klenby. Dominantu místnosti tvoří oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého z období po mohutné povodni, která naše město postihla v roce 1714. 
Součástí prohlídkového okruhu je výstup na zámeckou věž, odkud je výhled na starou část městečka, řeku Sázavu a Posázavskou dráhu, vybudovanou v roce 1903. 

zdroj: www.mesto-zruc.cz/admin/menu/1.html